Celeron

Kdo si někdy koupil procesor Intel Celeron, se pokusil, ať už úspěšně či nikoliv, o jeho přetaktování, neboli overclocking. Jde o zvýšení hodinového taktu s cílem zvýšení výkonu procesoru. Pokud chcete, aby se to právě vám podařilo, čtěte dál.
Každá součást počítače má výrobcem stanovenou pracovní rychlost, frekvenci. Často, ať z důvodů obchodních nebo technických, je skutečná maximální rychlost součásti větší.
Srdcem počítačové sestavy je procesor. Celé typové řady dnešních procesorů se ve své podstatě vyrábějí stejně. Stejný polovodičový materiál, stejné vnitřní schéma, stejná technologie. V poslední fázi výroby (zapouzdření a testy) se určí, jestli to bude procesor s frekvencí 300, 333 či 350 nebo 400 MHz.
Proč tedy ten velký cenový rozdíl? Důvody jsou dva:
1) Obchodní – na trhu jsou třeba 300- i 450-ky. Vyšší modely jsou pak samozřejmě cenově „ex-kluzivní“.
2) Technické limity a omezení – rozdíl je potom v kvalitě, podle které dostane procesor certifikát rychlosti.
I tak ale mohou existovat dvě hodnoty: rychlost určená výrobcem a neuvedená, neoficiální maximální rychlost. Proč tedy nezkusit vyždímat ze součástky maximum?
Statistika, ale také loterie …

Co nového ve Volyni

Lidé z volyne.net by měli tento víkend rozjet svoje první AP. Vyřešené je i připojení k internetu. Po zkoušení dálkového spoje do 12 kilometrů vzdálených Strakonic, který se neukázal jako vhodné řešení, se objevila jedna českobudějovická firma s nabídkou připojení. Volyně tak bude internetit rychlostí 2 Mbit/s. „Zkoušeli jsme to sami, ale signál jsme chytili jenom po zvýšení výkonu nad povolenou hranici ČTÚ. Kvůli internetu jsme kontaktovali kabelovou televizi, ale nedohodli jsme se. Naštěstí se pak ale ozvali budějovičtí s touto nabídkou, a ta se nám docela líbila, “ vysvětloval jeden z aktérů volyne.net Hynek Cihlář.

A teď to propojit

„Od pantáty vedou dráty,“ zpívá se v jedné písničce. Tady je to podobné. Z antény musíte rozvést signál do počítače. K tomu se používá propojovací nízkoútlumový kabel. Dávejte si pozor na vzdálenost od antény, protože obecně platí, že čím delší kabel, tím větší ztráty. K propojení propojovacího kabelu s adaptérem slouží tzv. pigtail, což je to krátký, zpravidla 20cm, kabel který slouží jako spojka mezi kartou a propojovacím kabelem. Na jedné straně má konektor na kartu a na straně druhé má již standardní N konektor. Cena kabeláže je různá, ale kvalitní nízkoútlumový kabel stojí kolem 40 korun za metr a pigtail kolem dvou set.
Pro ty, kdo se nechtějí starat a shánět si adaptéry a antény zvlášť se na trhu objevily i wifi balíčky, které obsahují bezdrátová PCI karta, anténa a 5 metrů kabelu.

Antény

– urob si sám
Antény z plechovek. Asi nejpřitažlivější mediální fenomén wifi sítí. Přijímat internet pomocí kosteleckých párků na koštěti zní jako velká cyberpunková fantazie. Ale opravdu to jde. Je samozřejmě možné si anténu i zakoupit.
V obchodech se klientské antény pohybují mezi pěti stovkami až třemi tisíci, záleží na jejich výkonu. V případě, že máte silný signál, stačí levná sektorová anténa za pár stovek, v případě opačném se vyplatí investovat do kvalitnějšího lapače signálu.
Mnohem větší zábava je ale antény vyrábět. Na internetu se dá najít mnoho návodů, jak vyrobit anténu, téměř z čehokoliv. Jestli koupit anténu nebo se vydat cestou domácí výroby záleží na každém uživateli. Každopádně domácí anténa vyjde podstatně levněji, a při její výrobě zažijete jistě mnoho legrace. Když se vám ale na finální výrobek podaří signál ulovit, tak není co řešit.

karty

Klasické PCI karty jsou samozřejmě také plug and play. Pro zkušeného uživatele není problém takovou kartu nainstalovat. Obecně se dá říci, že PCI karty jsou kvalitnější než USB adaptéry. Cenově se od USB zařízení moc neliší, takže výběr je jen otázkou místa na stole, ochoty otevírat bednu počítače a kvality signálu.
Karty se samozřejmě liší podle používaného protokolu, tak doporučujeme zakoupit síťovou kartu, která zvládá protokol, na kterém běží vaše síť a využije naplno jeho možnosti. Je dobré také odzkoušet, jak vámi vybraný PCI adaptér komunikuje s AP, na které se chcete připojit. Doporučujeme kupovat výrobky označené logem WIFI Certified, které zaručuje opravdovou jistotu.

Klientské karty

Připojení počítače k síti se dá vyřešit trojím způsobem. A to buď PCI síťovou kartou, USB adaptérem nebo konečně notebookové řešení pomocí PCMCIA karty.
USB cesta je díky své přenositelnosti využitelná i v noteboocích. Adaptéry stojí kolem patnácti stovek a některé mají i zabudouvanou anténu. Tu však využijete jen v místech, kde je signál opravdu silný. Odpadají také problémy s instalací, protože adaptéry jsou většinou plně plug and play.
Toto řešení je vhodné pro uživatele, kteří chtějí co nejrychlejší a bezproblémovou instalaci, a milují svá Windows XP. Problémy nastávají v okamžiku, kdy máte slabý signál, protože k většině USB klientů nelze připojit externí anténa.

Tento díl by měl zrekapitulovat vývoj projektu do doby spuštění prvního AP. Připravili jsme pro vás možnosti zapojení klientského počítače, pár internetových adres se zajímavými informacemi a pro ty co to zajímá, i vývoj projektu volyne.net.
Zatím jsme si řekli, co všechno je potřeba k rozjetí sítě jako takové. Teď, když už víme, jak rozmístit AP , máme vybraný zdroj internetu a pár nadšených zájemců do začátku, začíná fáze číslo dvě – domácí síťování.
Všechny vaše AP už vesele sálají svůj signál a vašemu občanskému sdružení se pomalu rozrůstá členská základna. Začínají se množit dotazy, co vlastně je potřeba k tomu, aby se mohli k vaší síti připojit. A samozřejmě co nejlevněji. V zásadě jsou potřeba dvě věci. Anténa a síťová wifi karta. Ušetřit se dá nejvíce na anténě, kterou si, na rozdíl od síťové karty, můžete vyrobit i doma na koleně.
Ještě než začnete připojovat nové členy sdružení, je dobré nabídnout jim seznam vámi otestovaného hardware i s cenami, aby měli představu, jakou investici to bude pro jejich rodinný rozpočet představovat. Ve Volyni to je například Linksys WMP54G, protože má stejný chipset jako AP, která se budou po městě instalovat. Celá klientská sestava by se pak měla vejít do rozmezí tří až čtyř tisíc.

Cvičení Řetězce

A) Vytvořte program, který ze vstupu čte větu ukončenou tečkou. Slova ve větě jsou oddělena jednou mezerou.
1) Vypočtěte průměrnou délku slova v zadané větě.
2) Načtěte znak zadaný z klávesnice. Zjistěte kolikrát se tento znak vyskytuje v načtené větě.
3) Vytiskněte zadanou větu tak, aby každé slovo bylo na novém řádku.
4) Vypište nejdelší slovo v načtené větě.
5) Změňte u každého slova první písmeno na velké.
6) Zjistěte, zda je v zadané větě více samohlásek než souhlásek.
7) Vypište zadanou větu pozpátku.

B) Napište program, který načte dva řetězce a provede :
1) Zjištění délky obou řetězců
2) Porovnání řetězců (zda jsou shodné, menší nebo větší)
3) Připojí druhý řetězec na konec prvního, pokud je zde dostatek místa
4) Zkopíruje obsah prvního řetězce do řetězce druhého

C) Napište program, který opakovaně načítá řetězce. Při každém vstupu je řetězec zřetězen s již načtenými řetězci. Na konec každého řetězce se přidává nový řádek. Když uživatel napíše KONEC, načítání se zastaví a vypíšete načtený řetězec. Program se zastaví také, když by při dalším zřetězení došlo k překročení mezí pole – 100 znaků.



Potřebné funkce : (hlavičkový soubor STRING.H)

• strcpy ( cíl , zdroj )
• strcat ( cíl , zdroj )
• strcmp ( s1 , s2 )
• strlen ( s1 )

Protiopatření:

Nejlepším způsobem jak zastavit útočníky všeho druhu je blokování přístupu k těmto službám, ať už na úrovni sítě nebo stanice.
Zařízení k ovládání přístupu do oblasti sítě (přepínače, směrovače, firewally atd.) by měla být nakonfigurována tak, aby znemožnila pokusy o vnější připojení ke všem portům z uvedeného seznamu, které nelze vypnout (jeden způsob jak to udělat je všem stanicím odmítnout všechny protokoly a pak dovolit jenom ty služby a stanice, které je vyžadují). Samozřejmě uděláte výjimky jako povolení portu 80 nebo 443 směrem dovnitř k webovým serverům, které to vyžadují.

Skenování a porty ve Windows 2000

Tak pokusím se popsat význam některých portů ve Windows 2000, se kterými se můžete setkat při skenování. Windows 2000 naslouchá na řadě portů, mnohé z nichž jsou oproti NT4 nové. V tabulce je seznam některých vybraných portů naslouchajících na standardní instalaci řadiče domény ve Windows 2000. Každá z těchto služeb je potenciálním vstupním bodem do systému.

Port

TCP 25
TCP 21
TCP/UDP 53
TCP 80
UDP 137
UDP 138
TCP 139
TCP 443
TCP/UDP 445
TCP 3389

----------
----------
----------
----------
----------
----------
----------
----------
----------
---------- Služba

SMTP
FTP
DNS
WWW
NetBIOS
NetBIOS
NetBIOS
HTTP
Microsoft SMB/CIFS
Windows Terminal Server

Zde je návod:

Otevřete Registr systému a přejděte do:

HKEY_LOCAL_MACHINE/Software/Microsoft/Windows/Current Version/Explorer/RemoteComputer/NameSpace

V této větvi najdětě klíč:

{D6277990-4C6A-11CF-8D87-00AA0060F5BF}

a vymažte ho.

Tento klíč instruoval Windows k hledání naplánovaných úloh. Pokud chcete, exportujte tuto větev a zajistěte si tak případnou budoucí obnovu tohoto klíče. Tato úprava je tak efektivní, že nepotřebuje restart systému a vy se tak můžete téměř okamžitě přesvědčit, jak moc zrychlila prohlížení.

w2000

Přináším vám skvělý tip (lépe řečeno bug) na zrychlení prohlížení v operačních systémech Windows 2000. Jedná se o opravu chyby, kdy při standardní konfiguraci systém Windows 2000 prováděl hledání sdílených souborů pro Plánovač úloh. A to se projevilo až 30 sekundovými prodlevami při prohlížení sítě a hledání sdílených souborů, protože Windows se snažili najít i vzdálený počítač obsahující soubory pro Plánovač. Ačkoli je tato oprava původně určena jen pro uživatele touto chybou postižené, i ostatní pocítí výrazné zrychlení při prohlížení jak internetu, tak i samotných Windows, protože systém už nadále nebude hledat naplánované úlohy.

Důležitý je řádek, který jsem zvýraznil kurzívou. I když systému explicitně zakážete rezervování přenosového pásma, přesto nastaví standardní výchozí hodnotu 20 procent. Pokud chcete svou síť využívat na 100 procent, musíte tedy toto povolit rezervování přenosového pásma a stlačit jej na nulu. Jak na to?

Přihlašte se jako administrátor
Spusťte gpedit.msc
Přejděte do local computer policy/administrative templates/network (případně Konfigurace počítače/šablony pro správu/síť)
Vyberte limit reservable bandwidth (limit vyhraditelného přenosového pásma) a v jeho nastavení jej povolte a nastavte na 0
Ukončete gpedit.msc
V nastavení síťového adaptéru se ujistěte, že je tam služba QoS packet scheduler (plánovač paketů technologie QoS)
Jen upozornění na závěr, je to patrné i ze článku, ale radši ještě jednou – rezervování šířky přenosového pásma může mít svůj užitečný smysl, v síti zůstává vždy nějaká volná kapacita pro případné špičky a vzájemnou komunikaci síťových prvků, není to tedy jen nějaká pomsta stahovačům dat. Přesto pokud chcete mít k dispozici plnou kapacitu sítě, nestačí toto jen vypnout. Musíte to paradoxně zapnout a stáhnout na nulu.

Pokud toto nastavení povolíte, budete moci pomocí pole Limit šířky pásma upravit množství šířky pásma, které si systém může rezervovat.

Pokud toto nastavení zakážete nebo nenakonfigurujete, použije systém výchozí hodnotu 20 procent připojení.

Důležité: Jestliže je limit šířky pásma nastaven v registru konkrétního síťového adaptéru, bude toto nastavení při konfiguraci takového adaptéru ignorováno.

Windows XP vám bere 20 procent přenosového pásma

Předpokládám, že asi nebudete vědět, že si Windows XP nepozorovaně ve standardní konfiguraci rezervují 20 procent vašeho přenosového pásma sítě pro vlastní systémové služby. Nevadí vám to?
Důvodem rezervování dané části přenosového pásma je QoS, tedy Quality of Service. Zakládá se na tom, že je vhodné, aby byl v rámci přenosové kapacity sítě dostatečný prostor pro důležitou systémovou komunikaci a nehrozilo plné zatížení kapacity sítě nějakým okrajovým procesem. V rámci Windows XP Professional je toto integrováno přímo do systému, který ve výchozí konfiguraci omezí maximální přenosovou kapacitu pro aplikace na 80 procent maximální kapacity a zbylých 20 procent dává k dispozici systémovým službám.
Samotný systém Windows XP k limitu vyhraditelného přenosového pásma říká: Určuje procento šířky pásma připojení, které systém může rezervovat. Tato hodnota omezuje kombinované rezervace šířky pásma všech programů spuštěných v systému.
Ve výchozím nastavení Plánovač paketů omezuje systém na 20 procent šířky pásma připojení, ale pomocí tohoto nastavení můžete výchozí hodnotu přepsat.

Například Windows Messenger je definován:

msmsgs=msgrocm.dll,OcEntry,msmsgs.inf,HIDE,7

pokud smažete na řádcích jen to HIDE (bez ubrání čárek), zapnete možnost danou komponentu odinstalovat.

Upravený řádek tak pak bude vypadat takto:

msmsgs=msgrocm.dll,OcEntry,msmsgs.inf,,7

U několika komponent je pochopitelně vhodné je neodinstalovávat (podpora COM, DTC či Terminal Services). Odebráním Pinballu či Windows Messengeru nic nezkazíte, a kdyby se snad objevila nějaká potřeba dodatečné instalace těchto komponent, v ovládacích panelech/přidat nebo odebrat programy/přidat nebo odebrat součásti systému, to vždy budete moci napravit.